Koťátka 2011

FOTKY BUDEME POSTUPNĚ PŘIDÁVAT NA RAJČE.

21.1.2012 Z nových domovů našich šedých myšiček přïcházejí samé krásné zprávy. Baruška zvládla první noc i den na jedničku. Myslím, že je to spokojená kočička uprostřed milující rodinky. Jerry měl druhou noc ještě lepší než první a panička píše, že je to pěkné torpédo - naučil se skákat do vany a z vany, používá škrabadlo, z kterého vidí ven a líbí se mu pozorovat auta a dění venku. Při psaní mailu spinkal u paničky Markéty a zahříval jí záda. Už 2x zůstal doma sám a byl pohodě. Tak se mějte broučci naši kráááásně ...

19.1.2012 O jeden den dřív oproti plánu odjela i Baruška, moje malé mazlící zlatíčko. I Barušce a celé její rodině přeju dlouhý a šťastný společný život. A co nejvíc vrnících chvilek.Poslední fotky s maminkou jsou tady:

18.1.2012 Dnešní den byl dnem D pro kocourka Jerryho. Navečer jsme si ho ještě pořádně užili, pomuchlali a pak si pro něho přijela panička. Naposledy jsem naši koťátkovou dvojku nafotila a nezbývá, než kocourkovi popřát šťastný život s jeho novou paničkou a paničce pevné nervy na kočičí lumpárny. Staženy poslední společné fotky:

Večer mi Jerry společně s paničkou Markétou napsal mail , že dojeli v pořádku a pěkně celou cestu mňoukal. V novém bytě si všechno prohlédl, zjistil kde má záchod i pelíšek. Velký zážitek měl se zrcadlem. Za paničkou běhá s ocáskem nahoru, občas mňoukne ... tak snad si brouček brzy zvykne a bude doma jako doma.

14.1.2012 Pomaličku se nám krátí společný čas s našimi šedivými kuličkami. Koncem příštího týdne si pro ně přijedou noví páníčci. Už se nemůžou dočkat. Holčička Baruška bude v blízkém Hronově. Kocourek je Jerry a pofrčí do do Nového Města. Stáhla jsem dnešní fotky, které se nesou v duchu prolézání tunelem a spánku kdekoli .

12.1.2012 Zase se hlásíme s nějakou tou novinkou. Kočičátka rostou jako z vody, už se vůbec, ale vůbec nebatolí, nýbrž jsou to neřízené střely . Buď slaďounce spinkají, nebo lítají.  Barča se dokáže vyšplhat na nejvyšší místo na škrabadle a pak bulí, protože neumí dolů. No, když nejsme nikdo po ruce, tak nakonec prostě žuchne. A nedá si pokoj, leze tam zas. Moc se jim líbí vyhřívaná podlaha v koupelně - jak nejsou nikde vidět, válí se tam, pohodáři. Líbí se mi, že - i když mají docela slušnou zvířecí smečku - jsou závislí i na lidech. Když přijdu z práce, vítají mě pomňakáváním  a vrněním, běhají za mnou jako pejsci. Vůbec jsou zvědavky, jak se otevřou dveře někam, kam běžně nesmějí (ložnice, pokojíček), hned jsou tam a užívají si nové fitcentrum: naprosto všechno využijí k protažení těla: výskok do výšky na židli, běh kolem postele, skok do dálky s rozběhem i bez, úskok do strany, kotoul vpřed i vzad... to je energie, v takovém malém tělíčku.

9.1.2012 Šediváčci si udělali v týdnu 2 výlety. Ve středu jsme podruhé navštívili pana doktora -  pro prohlídce následovalo druhé odčervení. Mrňky jsou v pořádku, vetovi se líbili. Měli jsme sebou i Lusilu na kontrolu, vše o.k.

Druhý výlet byl v neděli k babičce do Broumova. Cestu v autě v přepravce trošku probulili, u babičky chvíli rozkoukávání - a pak ohromné řádění. Žádné trauma z cizího prostředí se nekonalo, během chvilky tam byli jako doma. S malou neteřinkou si to náramně užili. Po hodině blbnutí usnuli na kanapi jako mimina.

Objevili kouzlo škrabadla, s rozběhem skočí do poloviny sloupku a jak veverka hop hop a jsou nahoře. Párkrát měli problém dostat se dolů, hlavně Baruška. Ale zkusila si to  a už lítá nahoru a dolu jako drak. Dala jsem jim na blbnutí tunel, takový šusťákový. Co ty se tam navyvádějí! Lusila jim dá ještě občas cucnout, ale jinak už jsou na granulkách. Nová várka fotek:

2.1.2012  Dnes se na kocourka přijela podívat milá mladá paní. Už z fotek byla okouzlená, prý láska na první pohled. A co teprv na živo ! Sice se kočičák nepředvedl jako zlatíčko a nýbrž tygřík šedý divoký, ale ... láska trvá dál a nová panička se nemůže dočkat, až si šedé zlatíčko odveze domů, do Nového Města. Přidala jsem pár fotek..

31.12.2011 Koťátka nejsou koťátka, ale řádiči obecní . Řádí jako urvaný - to jsou honičky, skoky, útoky, zápasy! Nestále nás překvapují novými kousky. A my se překvapujeme záchvaty a výbuchy smíchu . Hodinu lítají jako pominutý, najednou klid. Miláčci někde usnuli, jako andělíčci.

V tomhle období jsou naprosto k sežrání, k zulíbání a občas taky na zabití. Sem tam se stane, že jsou rychlejší než naše oči a nohy a někdo je přišlápne. Ach jo. Kůtě zaječí, provinilec nadskočí, začne se omlouvat miminku i jeho mamince. A všichni ostatní doma mu vynadají (včetně kočky!) do nemehel, trdel a nezodpovědných ani se neptejte čeho.

Už jsou skoro odstavení. Když mají hlad, najisto mažou do koupelny, kde jsou plné mističky. Koupelnu mají stále zpřístupněnou průlezem ve dveřích. Jednak se tím naučí chodit, to se jim může v budoucnu hodit. A pak je to opatření proti psím hladovým tlamičkám, které by si rozhodně taky daly říct.

Kabel od babičky dorazil, tak se můžete pokochat novými fotkami.

27.12.2011 Kabel od foťáku stále nemám, takže "vydržať"!

Velký pokrok, oba miláčkové postoupili na vyšší vývojovou úroveň a mění se z malého savce na malé křoupače. Vzali na milost granulky a s velkým zaujetím je křoupou. Občas to proloží tatrou. A pokaždé se domlasknou od maminky. U kojení vypadají sradovně, jsou už docela velcí. 

Moc dobře vědí, co můžou a co ne. Když se nedívám, hop skok a jsou na okně. A za květináčem vykukují, co já na to, tváří se jak andílci  . Skočím po nich, lumpíka vykrákám za kůži na krku a sundám dolů. No, většinou to divoch vezme na okno jiné. Objevili atrkaci v posteli - vánoční svátky svádějí k rannímu lenošení a tak jim ráno dovolím za mnou hupsnout do postele. A to se jim líbí! Skáčou po peřinách, honí se po celé posteli, jak je to měkké, tak si užívají hopsání a číhání a prostě blbnutí. A já mám po čtení. Občas to s rozběhem přeženou, nestihnou zabrzdit a šup!, jsou na zemi . Mňau a skok zpátky. Jsou jak plyšáci na baterky.

25.12.2011 Uplynulý týden profrčel jako vítr. Předvánoční shon jsem si vylepšila krásným průduškovým kašlem, následně antibiotiky.  Na Štědré ráno mi páníček přinesl do posletele čaj a vánočku, já si tam lebedím a najednou hop a za krk se mi drápe Baruška. Se ohromným vrněním se přišla kocat. Po koši s dárky se vyšplhala do poslete. Ostatně obě čičinky rostou jako z vody a víme o nich čím dál víc. Bravurně umí vyskočit na gauč - s rozběhem se vymrští do vzduchu a zaseknou drápky do gauče. Zbytek vyšplhají. A na gauči mají eldorádo - honí se, číhají na sebe, skáčou po opěradle... nakonec v obětí usnou . Krom toho vymetají na okně a už jsem je načapala, jak mi chtějí přesadit kytku v květináči. Lítají za námi po celém bytě. S krmením jsme moc nepokročili - nechápu to, asi má Lusi místo mlíčka smetanu. Občas se nechají zlákat na tatru mlíčko, kocourek včera schroupal jednu granuli. Ale to je tak všechno...

Stromečku si zatím nevšímají, zato obaly od dárků je včera pěkně rozparádily. Obě koťátka jsou akční přibližně stejně, lumpačí o 106!

Fotíme každou chilku, bohužel jsme kabel od foťáku zapomněli u babičky na Moravě. Hned, jak nám ho strejda doveze, fotky stáhnem a vyvěsíme .

18.12.2011 Poslední adventní víkend jsme měli docela nabitý - událostmi i návštěvami. V sobotu proběhla rodinná oslava, kocátka (ne, není to překlep, kocátka od slova kocat se, v tomto případě kocat je) prošla první větší zkouškou muchlání cizíma rukama. Dvouletý synoveček je důkladně "pomondoval" a borkolie Freja se přidala k našim psím chůvám. Dítě, hodně lidí ani cizí pes jim nikterak nevadili.

Neděle byla krom adventu svátkem i pro Barušku. Přijela se na ni podívat její nová rodina. Nejvíc podlehly okouzlení maminka a malá Šárka. Barušku nepustily z náručí, nakonec ji maminka šeptala sliby o věcech příštích a Baruška naslouchala. Tak držím palce, aby to byl začátek krásného budoucího vztahu .

Další novinkou je, že nejspíš budu moci uklidit kočíčí porodní krabici. Miláčci se totiž nakvartýrovali do pelíšků psích. Doslova a do písmene. Poprvé tam spali z pátku na sobotu, ráno jsem je chtěla pozdravit v jejich krabici a oni nikde. Rozvalovali se v Dorčině óbr pelechu. Od té doby okupují nastřídačku oba psí pelíšky.

Kocourek si s Baruškou vyměnili role - stává se z něho pravý tygřík v šedivém kabátku. Číhá na vše, co se mihne okolo a bere to útokem. Nohavice, sestřičku, psí oháňku... Jsou to pravá mláďata, pořádají honičky, souboje i slalom mezi nábytkem.

A nová strava? Tak tu si prý můžu jíst sama. Nabízené laskominy očuchají, pohrají si s tím a nakonec udělají pokus o zahrabání talířku. Jako bych nabídla nějaký fujtajb. No, nejspíš má Lusila stále plný mléčný bar.

14.12.2011 Miláčci už umí pěkně na záchůdek. Je to záhada, jak to vědí... nikdo je to neučil. Maminka je postupně přestala čistit, chodili kolem pelíšku a tenounce kňourali. Trklo mě to, dala jsem jim starý pekáč s kamínky, za chvíli už tam byla malá hrudka. Jsou to šikulky .  V porovnání se štěníky je to v tomhle směru pro "ošetřující personál" naprostá pohodička - to bylo loužiček! Pár nových fotek.

14.12.2011 Kočičí holčička se bude jmenovat Bára a až bude "velká" poskočí do sousedního Hronova. U fajn rodinky se bude Barunka snažit zahojit bolavá srdíčka po staré kočičce, která nedávno odešla za duhový most. 

12.12.2011 Přes víkend jsem nebyla doma a micinky udělali pořádný skok ve vývoji. Otevřu dveře do obýváku a v tu ránu se mi mihly dvě šedé kouličky kolem nohou a tašek. Lítají všude, vypadají u toho vtipně, jak malí mončičáci na baterky. Během chvilky předvedli pokus o škrábání na škrábadle a pokus o překonání krabice vrchem. Ráno jsem jim poprvé nabídla koťátkovské granulky a mlíčko z mističky. Sice je to zajímalo, ale jen jako zábava, nesnědli nic. Slupla to Lusila. A tetičky Dora a Zoja slintaly zpovzdálí, číhaly jak supi, hned by to zblajzly. Nejspíš má Lusilka mlíčka dost, protože to lumpíky nechává klidné. Přistavila jsem jim už tácek s kočkolitem, ale je to zatím další místo pro zábavu.

V úterý 13.12.2011 jsem přidala nové fotky.

8.12.2011 Můj odhad byl správný - je to kluk a holka! A přesně jak jsem si myslela, větší je kocourek. Dnes jsme zajeli panu veterináři (zastupovala ho slečna doktorka) - mimča dostali první odčervení a podstoupili zevrubnou prohlídku. Hlavně pod ocáskem ...   Moc se veterinářce líbili. Lusilka doma trošku vyváděla, po příjezdu je honem oblízala ze všech stran, aby se přesvědčila, že neutrpěli nějakou újmu na kožíšku. Kočičky podnikají čím dál větší výlety z pelíšku, hlavně holka je pěkný zvídálek. Kocourek je zatím takový roztomilý bambula, radši si všechno pořádně promyslí, než by pak někde potupně bulel, že.

Založila jsem čičinkám nové fotoalbum.

4.12.2011  Šediváčci se začínají projevovat a odlišovat. Větší (kocourek?) je pohodář, kliďas, a taky pořádný ubulánek. Jak se mu něco nelíbí, spustí muziku.Ten si umí vynutit vrácení do pelíšku. Za to mrňavka (kočička?), to je jiná káva - všechno ji zajímá, ničeho se nebojí. Tetičku Zoju chce packovat po čenichu, z bedýnky vycestovala jako první, bez problému se do ní umí vrátit. Zítra se chystám k vetovi, tak jsem zvědavá, jestli mi potvrdí pohlaví šedých kuliček, nebo budu opět za trubku ! Přidány nové fotky na rajčátko. 

30.11.2011 Druhé miminko prokouklo na svět v pondělí. Je zábavné na ně koukat a pozorovat jejich první šarvátky. Začínají se packovat, srandovně se protahují. Je jasné, že si už ledasco uvědomují  .. pochodují po bedýnce, u východu se zastaví a vykukují ven. Snaží se zaostřit na psí tetičku hlídačku, která tam vartuje. Občas to s nimi šmejkne do strany, občas jim ještě hlavička břinkne o peřinku.

 26.11.2011 Ráno jsem odjížděla směr Praha - Ikea (ženy chápou, muži se diví) a kocourek měl v koutcích kousek očička. Večer mazlící chvilka (po tom shonu, že) a koukám, kdo to na mě kouká. A on kluk. Oči rozlepený, sice mu jdou ještě trošku do BŽ, ale jsou tam. Předpokládám, že druhý kočičí poklad ho do rána dohoní.

 21.11.2011 Micinky krásně rostou, pomalu se rovná rozdíl mezi nimi. Lusila je vzorná mamina, stále si s nimi povídá - z bedýnky se ozývá tiché pomňaukávání (to když je někdo hodně blízko), brumlání (při mytí nemluvňat) a hlasité vrnění. To ve chvíli, kdy se prckové přicucnou k baru. 

  16.11.2011 na svět přišla dvojčátka, třetí vrh naší Lusily. Bylo to mírně napínavé - jako všechna její koťátka i tahle šla prdýlkou napřed. A jako první si razil cestu kocourek, poměrně veliký a ještě se skříženýma pacičkama. Nebudu to napínat - dopadlo to dobře, po obříkovi přišel mrňousek. Oba se mají k světu a prospívají.

A co to vlastně máme za nadílku? No, myslím si, že větší je kocourek a ten prcek jeho sestřička. Ale krk na to nedám... na rozdíl od štěňátek se tohle mnohem hůř poznává. Takže jistota bude, až si pojedu k MUDrovi pro odčervení a vezmu je pěkně sebou, ať na to mrkne odborným okem.

Ještě jedna připomínka... až zase uslyším, že se někdo k sobě chová jak pes s kočkou, tak budu hooodně přemýšlet, co tím vlastně myslí. Protože jestli to je jako u nás, tak pozor, u nás si hrajem na číčopesčí lásku, důvěru, apod. Při porodu, nebo spíš v jeho první fázi, přebíhala Lusi mezi mnou a Dorkou. Tulila se, mezi bolestmi u ní hledala  útěchu, neuvěřitelné, fakt. A teď zas pro změnu Dorka hlídá bedýnku s rodinkou. Abych nekřivdila Zoje, tak ta není pozadu - sedí před bednou a nespustí z ní oči, má to jak seriál bez konce. Mají to holky na střídačku :-).

10.9.2011   Po roční pauze nám Lusila předvedla ukázkové toužení. Protože František (tatínek jejích dvou vrhů) už není, pátrali jsme a hledali a našli. Charlie je z Třebové, fešák a tak jsme tam tu naši kočičku vyložili cestou na vinobraní. A cestou zpátky zase naložili... dopadlo to dobře a naše mňaudáma je zase maminkou. Na fotce pantáta Charlie.