- malá chovatelská stanice psů
Hledat
Navigace: Z POLICKÉ KRČMY > Kočky > Koťátka 2012

Koťátka 2012

 

  • 24.1.2013 Jako první nás opustila Růžová holčička. Není daleko, jen v Náchodě a její rodina je moc prima. Přeju naší šedivé berušce dlouhý, pododový život v její nové lidské smečce.

  • 20.1.2013 Dnes měli broučkové výletní den - naložila jsem je do přenosky a vzala na výlet do Broumova k babičce. Cestou sem tam někdo mňouknul, ale docela to šlo. U babičky se pár minut rozkoukávali, ale pak by jeden nepoznal, že jsou tam poprvé. Na gauč, na záclonu, do květináčů - všude se jim líbil blbnout. Až jsem je musela mírnit.. Doma si pak nažuchli bříška a poctivé dvě hodiny chrupali natažení v koupelně na teplé podlaze. Xena přidala dnešní ranní fotky.
  • 19.1.2013 Zlatíčka naše šedivá - nějak mě přepadá nostalgie, společný čas se nám pomalu a jistě krátí. Jsou děsně zvědaví, číhají u domovních dveří a moc je zajímá svět venku. Tak jsem je nechala, ať si to zkusí. Vyběhli ven, u schodů stop a čučeli na to bílé nadělení. Všichni si to ošahali,... chvíli tam postávali, ježili chlupy a třepali ťapkami. No a samozřejmě úprk do tepla! Docela jsme se u toho nasmáli. Vyfotila jsem Růžovku v její oblíbené pozici - na hraně křesla, to ji baví. Soudeček má zase fotoseriál s Dorkou,asi se bude do Hradce stěhovat i Dorotka, aby měl kumpána na spaní.Takže nové fotky.
  • 14.1.2013 Koťátka nejsou žádná miminka. Stali se z nich pěkní čertíci, každá zábava je vítaná, každý prostor je potřeba prozkoumat. Bytem pořádají závody, číhají na sebe a učí se útočit. Umí vyšplhat na škrabadlo - dolů to už je horší. Souda umí skočit, holčičky volají o pomoc. Když není nikdo na blízku, spadnou jako hrušky. Dnes jsme měli lazebnický den -stříhali jsme drápky, měnili mašle, dali odčervovadlo. Moc se jim procedury nelíbily, ale to mají smůlu, panička je všechny přeprala. Xena přidala pár nových, krásných fotek. Pár fotek a 2 videa od nás.
  • 7.1.2013 Malí tygříci jsou pěkní čiperové, ale i mazlíci. Popadne je rapl a lítají celým bytem, pořádají závody, nebo chcete-li honičky. A jaký je to rachot, když ženou! Dupou jako koně! Lusila je už skoro nekrmí, jen tak jednou denně jim dá cucnout, u toho je mohutně líže a brumlá. Párkrát denně se stane, že si Lusi vyhlídne jedno svoje dítě, vyprovokuje ho ke hře, honičce a pak ho s děsnými zvuky "uloví". Máma syčí, bručí, kůtě řve. Pak ho pustí, prcek maže pryč a tak dokola. Je to zábava je pozorovat. A nejkrásnější je, když jsou unavení a jdou spát... když sedí (a nebo leží) někdo v obýváku, tak ho neomylně najdou a šup - s hlasitým vrněním se uloží na klín. To je nádhera! 
  • Aby si je noví páníčci na fotkách poznali, opentlila jsem je. Malej Souda Mikeš je jasnej, jako kluk má modrou mašli. Jessie bude bydlet v Pardubicích a pro její paničku hlásím, že má žlutou mašli. A typická miloučká holčička je v růžovém, Náchoďačce říkáme tedy pracovně Růžovka (při návštěvě její rodinky padlo jméno Růženka, tak se nakonec uvidí, jaké jméno jí sedne). A specielně pro její paničku jsem se pokusila natočit video - aby viděla, že její holčička není žádná pecka.
  • 1.1.2013 ... tak jsme to přežili. Myslím to silvestrovské a novoroční bláznění. Hurá, zase se pěkně vrhneme do pracovního stereotypu, jinak zvlčíme. Do noci být vzhůru, ráno vyspávat, to by mně tedy šlo, to zase jo. A nejlíp se zvířátky... jo jo, i do postele mohli. Viz foto. Objevili kouzlo škrábadla i kočičího tunelu. Pořádně v tom blbnou, honí se a číhají na sebe. Už je téměř nevidíme spinkat pohromadě. Malej Souda Mikeš chrupe nejčastěji v koupelně na vytápěné podlaze (přece není žádný blbec, teplo je teplo), Eve - čti Ívy (pracovní název jedné z holčiček, které ji dal Kuba, je to ta krapet menší) spinká na sedačce, přitulená k Dorotce. A druhá holčička spí se Zojou v psím pelíšku. Vzorně chodí na záchůdek, vzorně si hrajou a vzorně i křoupou granulky. I když... došly nám Proplanky a Fitmin jim až zas tak nejede. No musí brát co je, zboží bude až ve čtvrtek. (pár nových fotek klikem na fotku)

       

  • 29.12.2012 Kočičky dělají ohromné pokroky, nebo lépe: přímo skoky ve vývoji. Ze dne na den se pustili s vervou do granulek. Sice je párkrát denně Lusila vrkáním svolá a nabídne mléčný bar, ale už se vrhají na jinou stravu. Bodejť by ne, vždyť mají plnou tlamičku zubů, jako správné šelmy. S tím souvisí stálá možnost krmit se granulkama. Aby jim to tetka Zojka neslupla, mají krmení v koupelně a prolézají tam kočičími vrátky. Rychle to pochopili a z koupelny je další kočičí hřiště. Změnil se jim i rytmus bdělosti a spaní. Do minulého týdne to bylo všechno po chvilkách. Teď zaberou na hodinu, na dvě - a pak několik hodin řádí. Obývák jim je malý, jen když můžou vlítnout někam jinam. Nejradší do ložnice a do pokojíčku. A milují lidi, to jsem moc ráda - vyhledávají nás, vyžadují pozornost a mazlení. To je dobře. Přidala jsem nové fotky a dvě videa z jejich řádění.
  • 24.12.2012  Přejeme všem krásné svátky!!! Je poledne a ne že bych neměla co dělat, ale všechno je nachystané a na kapra je ještě brzy... Tak shrnu poslední kočičí týden. Mrňátka dělají pokroky mílovými kroky. Zapomněla jsem napsat, že jsou to šelmičky zubatý - mají plné tlamičky řezáků a špičáků, i nějaká ta stolička tam je. V pátek jsme zrušili kočičí krabici, páč koťátka objevila psí pelíšky a je vyřešeno. Přesně jako u loňského vrhu - nastěhovali se tam a obsadili ho. Psí holky se buď vmáčnkou k nim, ale většinou leží jinde. Mimča si už krásně hrajou, honí a číhají na sebe. Je moc pěkné, že přesto, že mají zvířecí společnost, vyhledávají lidi. Jen odněkud přijdem, vystřelí šedivé koule z pelechu a vítají a mazlí se, pletou se pod nohama, a tak. Prostě mají radost, když někdo z nás přijde a všímá si jich. Malej Souda (jinak tedy Mikeš) zkouší šplhat po nohavici a děsně vrní, když se mu podaří vylézt na klín. Jo a zkoušíme krmit z mističky ... no komu to jde nejlíp? Nehádejte dvakrát, přece Mikešovi! Přišel k misce, nasál vůni, sklonil paličku, ponořil hubičku a ... hamal, a hamal, a hamal. Myslím, Janičko, že do rodiny zapadne :)! Kliknutím na fotku uvidíte pár nových fotek.

  • 17.12.2012 Navečer jsme navštívili našeho pana veta: první odčervení a celková kontrola - včetně podocáskových partií. Šedivé kuličky se panu doktorovi moc líbily, nic nebránilo jejich odčervení. A co se skrývá pod ocásky? Stává se ze mě odborník na slovo vzatý, pan doktor potvrdil, že jsem to poznala správně: jeden kluk a dvě slečny to máme. Na kocourka se tu dnes zastavila podívat jeho příští panička, prozradila, že mu budou doma říkat Mikeš. Takže Mikeši, Mikešku, žádné či či či, ale pěkně jménem na tebe budeme volat. A už se v Hradci nemůžou dočkat, moc se na tebe těší.
  • 15.12.2012 Nějak jsem se odmlčela... není to tím, že by nebylo o čem psát, ale sklátila mě zákeřná choroba a tak nebyla síla, chuť, prostě nic. Za to micky dělají pokroky mílovými kroky. V bedýnce už pěkně řáděj, zkoumají nejen vnitřek, ale táhne je to i ven. Zkoumají otvory v banánové bedýnce, číhají na sebe, packují se. Viděla jsem i regulérní útok na svoji matičku :). Včera jsem jim ostříhala prvně drápky, protože je ještě neumějí zatahovat a přitom jsou dost dlouhé, zachycovali se do podložky. V pátek jsem chtěla jet odčervovat, ale ještě jsem se na to necítila. Tak snad to dopadne v pondělí. V bedýnce začíná být docela těsno, Lusila nejčastěji spí před vchodem. Mezi smrkáním a kašláním jsem přeci jen foťák párkrát do ruky vzala.
  • 9.12.2012 Koukající a mžourající kočičky jsou čím dál víc zvědavé. Pěkně zkoumají vnitřek jejich krabice, každou chvíli vykukují ven a pozorují okolí. V neděli jsme měli rodinnou oslavu, sjely se nám babičky na návštěvu. Aby si pořádně prohlídly koťátka, vyndala jsem je i s podložkou na stůl. Babičky se kochaly, miminka se divila, kde že se to ocitla. A trošku jsem je u toho fotila.
  • 5.12.2012 Dvě miminka koukají! No... koukají - prostě mají místo zalepených pulčích hlaviček hlavičky s čínskýma očima. Takový šikmý škvírky to jsou. Skoro k neuvěření, že z toho za pár měsíců budou krásná oranžová kukadla. Ale už něco vidět musí, protože když přijdu k pelíšku, tak se hlavička napřímí a mžourá. Před prudkým světlem očička přivírá. A jestli to mám správně nakoukané, tak na svět čumítkuje kluk a světlejší holčička. Ale tmavší tygřík to určitě zítra dožene.
  • 2.12.12.2012 V neděli je to týden, co jsem se zatajeným dechem asistovala Lusilce při porodu jejích tří dětiček. Mimča po týdnu ještě nekoukají, ale pokroky dělají, to zas jo. Přes celý pelíšek se přemisťují pekelnou rychlostí, umí se hlasitě ozvat, když se jim maminka dlouho někde toulá (většinou spí před krabicí nebo kouká z okna) a probudí je zima nebo hlad. Nové fotky.
  • 29.11.2012 Miminka dnes slaví pátý den na tom našem světě a musím říct, že to jsou pěkný čilouši - zkouší se stavět na nohy, zdvíhají hlavičku a intenzivně nasávají všechny okolní čmuchy. I když ještě většinu času prospinkají s plnými bříšky. Pomalu se jim uvolňuje zvukovod, ouška začínají být víc od hlavičky, už neleží přilíplá. Lusi není tak úzkostlivá, občas spí na podložce vedle krabice. Ale jen co kníkne některá myška, už je v pelíšku. Psice se nemůžou dočkat, až mrňky povyrostou a bude s nima psina (nebo kočičina?). Nedá mi spát otázka pohlaví trojlístku: měním tip ve prospěch holčiček....kluk bude nejspíš jeden. Ale jistota bude, až pojedeme potěšit našeho pana veterináře a vyfasovat odčervovadlo. Ten to rozsekne. Na rajče jsem přidala pár nových fotek (klik na fotku).

  • 25.11.2012 Skoro přesně po roce se naší modré mnaudámě narodila modrá miminka. V září předvedla krásné kočičí toužení, a protože rok odpočívala, tak jsme si řekli, že přírodu vyslyšíme a odvezli jsme nevěstu za ženichem. Že námluvy proběhly jak měly nám bylo zhruba po měsíci jasné. Jednak se jí nevrátila říje, a pak projevy březí micinky jsou jasné: spát, jíst a tvářit se jako když sežeru kanára.  Rodit začala v neděli nad ránem, opět hledala oporu u mě a u Dorotky, zejména tulení s velkým černým psem v takové chvíli je víc než dojemné. Dorka se Zojou jí to teď budou oplácet, obě hlídají krabici s rodinkou, vůbec se od ní nehnou. Hypnotizují vchod a můžou si hlavy ukroutit, když se z bedny ozve zakňourání.
  • Dětičky jsou 3, trošku mě Lusi vyděsila, první se narodilo kolem 4 hodiny a pak tlačila, brečela, prodýchávala a skoro do 7 hodin nic. No, po pravdě, už jsem měla připravený telefon na pana doktora. Vypadalo to, že je mimčo v porodních cestách zaseklé. Buď velké, nebo ve špatné poloze. Ale najednou se Lusila naštvala, zařvala, zatlačila a během půlminuty bylo venku druhé a třetí kotě. Tak to vypadá, že se tlačila obě koťátka najednou. Naštěstí nebylo ani jedno přidušené nebo napité vody, obě hned kňourala a drala se po cecíkách. Takže porod jsme zvládli, teď se budeme kochat uvrněnou rodinkou.
  • Šedivky jsou od maminky krásně omyté, mají nažďuchlá bříška a spokojeně spinkají v krabici. Lusi potichu vrní a odpočívá. Všem myšičkám jsem nahlídla (ne jednou) pod ocásek, ale nevím nevím... zdá se mi, že jsou to dva kluci a holka. Ale kdo ví, časem na to určitě přijdem.

 

rajce.net | místo pro vaše fotografie

 



© www.zpolickekrcmy.cz - vytvořte si také své webové stránky