- malá chovatelská stanice psů
Hledat

O lidech

O lidech (o lásce, o dětech,...)

Jazyk nemá kosti. Ale je dost silný na to, aby zlomil srdce.

Přátelství není žádná velká věc. Je to milion malých věcí.

Dobrá kamarádka je jako starý jednooký méďa: něžná, uklidňující a milá - ale nikdy bezchybná.

Těm, co k sobě patří, osud najde cestu, jak se potkat.

Vezmi si, co chceš … a zaplať za to. Řekl Bůh.

Chvíli mě trvalo, než mi došlo, že se nevybírají děti pro rodiče, ale rodiče pro děti. (Alice Nellis, o předadopční mašinérii).

Lásko víš, když do studny se nakloníš, uvidíš kousek nebe. Lásko víš, když se neskloníš, neuvidíš sebe.

 Mnozí z nezadaných se chovají ve vztahu jako únosci letadla. Milují start a vzrušení, změnu, pocit zamilovanosti, zaplavení city, pocit naprostého štěstí. Vztah v „cestovní výšce“ už je neuspokojuje, už necítí maximální štěstí, jen dosažený, víceméně klidný stav. Německý psycholog Arnold Retzer.

Věřím, že dostáváme děti, které potřebujeme, abychom i my sami vyrostli a posunovali se dál. (tuhle větu napsala Makytka v komentáři na B-C u jednoho článku a mě naprosto odrovnala...protože jestli jo, jestli to tak je, tak nevím, kam až se v životě dostanu...ale rozhodně hoooodně daleko, ach jo)

 Dospívající mládež nechová ke svým rodičům nenávist. Pouze jimi absolutně pohrdá, což je někdy zastřeno soucitem s nepatrnou mozkovou kapacitou rodičů, s jejich směšnými nápady, nespravedlivými příkazy a zřejmou senilitou.

 Nikdy nic nevysvětlujte. Přátelé to nepotřebují ... a nepřátelé vám stejně neuvěří.

Dětem musíme dát do života dvě věci: kořeny a křídla.

Je na čase nechat jít to, co nefunguje. Je na čase přestat být režiséry takového osudu, který nechceme.   (M.Katz)

S maminkou vám odejde možnost, že vám někdo cokoli odpustí a dá rozhřešení  (snad B. Polívka)

Až ti bude nejhůř, otoč se čelem k slunci a všechny stíny padnou za tebe.

Kdo řekl, že láska je slepá? Ta jediná vidí dobře: objeví krásu tam, kde jiní nevidí nic.    (A.Frossard)

Nezáviď nikomu. Nevíš, zda neskrývá něco, co bys s ním za žádnou cenu nevyměnil.    (A. Strindberg)

Život je z deseti procent to, co se mi stane a z devadesáti, jak na to reaguji.   (John C. Maxwell)

Kdo je přítel, miluje. Ale kdo miluje, nemusí být přítelem.   (Lucius Annaeus Seneca ml.)

Muž má jedinou lásku - svět. Žena má jediný svět - lásku.   (Petr Altenberg)

Domněnka ženy bývá přesnější, než jistota muže.   (Josepf Rudyard Kipling)

Chlapec se stává mužem tehdy, když obejde kaluž, místo aby ji přeskočil.   (Platón)

Mladý muž, který nepláče, je barbar. Starý, který se nesměje, je blázen.   (George Santayana)

Nejvíc se nad hrobem pláče pro nevyřčená slova a neuskutečněné činy.

Štěstí a duhu neuvidíme nikdy nad sebou, ale nad hlavami druhých.   (Dánské přísloví)

V každém starším člověku je schován mladší (uvažující CO SE SAKRA STALO?!)   Cara Harvey Amstrong

Já, na svoji osudovou lásku nezapomenu nikdy, i když jsem to by já, kdo se rozešel. Možná nezapomenu proto, že jsem si to do druhého dne rozmyslela a bežela za ním... a nastal mi dlouholetý maraton rozchodů, čekání, udobřování. Bylo to peklo. Dnes už ho nemiluji, ale do konce života to pro mě bude důležitý člověk. Ty vzpomínky okolo něho... ukázal mi, jak může být člověk zoufalý a směšný. Vzpomínám v dobrém - byl to pro mě výjimečný člověk, od něj mi nevadilo vůbec nic, nic tělesného. A byla to opravdová vášeň. Druhého takového na této planetě nepotkám, naštěstí a bohužel.   (výňatek z románu z knihovny)

Lidé říkají, že čas vyléčí všechno. Kteří lidé? O čem to mluví? Myslím, že některé city, které v životě zakusíte, se do vás zapíšou nesmazatelným inkoustem a maximálně můžete doufat, že během let trochu vyblednou. Když k nějakému muži cítíte tolik a on pak z vašeho života zmizí, po nějaké době si začnete myslet, že šlo z vaší strany jen o nějakou pošetilou iluzi a ten druhý z toho vyšel neotřesený, bez jediné jizvičky. Ale možná to cítil stejně. Na neopětované lásce je skvělé, že je to jediný druh lásky, která vydrží.   (román z knihovny)

V životě nedělej nic takového, že bys pak musel mít strach, aby se o tom nedověděli tví bližní. (Epikúros) 

 Lidem se téměř nikdy nedaří být šťastní, protože stále vidí minulost lepší, než byla, přítomnost horší, než je, a budoucnost růžovější, než bude.(Marcel Pagnol)

Pamatuj, že i ta nejtěžší hodina ve tvém životě má jen 60 minut. 

Vím, že Bůh by mě nepostavil před něco, co nemůžu zvládnout. Jen někdy si přeju, aby mi zas až tak nedůvěřoval ... (klárčin blog) 

Nezlob se na růži, že má trny. Raduj se, že tak trnitý keř má růže.   (Arabské přísloví)

Malé děti šlapou po klíně, velké po srdci. 

Když ti život nabízí citron, řekni si taky o sůl a tequillu. A zavolej! 

Něco o dětech: První dva roky jeho života učíte své dítě chodit a mluvit. Pak strávíte dalších 16 let tím, že mu říkáte, ať si sedne a mlčí. - Vnoučata jsou boží odměnou za to, že jste nezamordovali vlastní děti ... - Matky puberťáků ví, proč některé samice požírají své mladé ...

Pár tipů pro šťastný život: nevěř všemu, co slyšíš; když řekneš, mám tě rád - řekni  to vážně; když řekneš je mi to líto - dívej se do očí; nesměj se slzám druhých; mluv pomalu a mysli rychle; nepřipusť, aby malé nedorozumění pokazilo hluboké přátelství; pamatuj, že mlčet je někdy nejlepší odpověď.

Říláš: miluji déšť, když však prší, jdeš se schovat, abys nezmokl. Říkáš: miluji slunce, když však svítí, jdeš se schovat do stínu. Mám strach, že mi jednoho dne řekneš: miluji tě.

"Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině. " Wiliam Blake

 "Možná už nevěříš ptákům jejich let a Slunci žár, když šeptá pod oblaky.  

Možná Tě děsí, škrábe, bolí svět, když v prvním šeru čekáš vlkodlaky. 
Možná už nevěříš princeznám závoje, trofeje princům z výprav na draka. 
Možná se bojíš dravého příboje, řeka je každým dnem o kus víc široká. 
Možná, že slyším Tvoje slzy, a možná mám k nim klíč.
Možná je ještě příliš brzy, možná je všechno dávno pryč. 
Jedinou věcí jsem si jistá, když se Ti v duši černé zvony rozezní,
 přijď za mnou a třeba ve snu, to se jistojistě smí."
(přání pro Miladu)

Říkali, že všechny cesty někam vedou, že hory ční až do mraků, že všechny strasti jednou přejdou, že svět je plný zázraků... Kdo to tvrdil? Kdo si za tím stál? Musel být blázen, ... nebo miloval.

· Rozum a srdce jsou jako přesýpací hodiny.. kde se jedno naplní, druhé se vyprázdní..

· Není žádné přátelství, když jeden nechce slyšet pravdu a druhý je připraven lhát..

· I když pro svět budeš nikdo, jednou přijde ten, pro koho budeš svět..

· Mnohý ti dá radu, jak přeplavat moře, málokdo tě vytáhne z louže..

 

Z rozhovoru s Danou Morávkovou

Jak vás poslouchám, mám dojem, že váš život je jedna velká idyla…
Nemám ráda lidi, co si pořád stěžují. Člověk se má spoléhat hlavně na sebe, ne na to, že mu někdo pomůže. Jsem jinak dost naivní, ale v tomhle jsem realistka.
Táta vždycky říkal, že člověk se má k ostatním chovat tak, jak chce, aby se chovali k němu. Snažím se tím řídit. Proto mě mrzí, když jsou lidé na sebe protivní a nevraživí a že mají navrch ti nejuřvanější a nejsprostší. Já se s takovými lidmi vůbec nechci zaplétat a pokud možno ani potkávat.
Jde to?
Myslím, že ano. Přehlížet blbce jako rovinu. A nenechat se ukřičet.

rajce.net | místo pro vaše fotografie

 



© www.zpolickekrcmy.cz - vytvořte si také své webové stránky