- malá chovatelská stanice psů
Hledat

Duhový most

Duhový most

Na nebesích je místo, kterému se říká Duhový most. Když umře zvíře, zvláště takové, které bylo někomu blízké, odchází za tento Duhový most. Pro naše milé kamarády tam jsou louky a kopce, kde mohou běhat a společně si hrát. Je tam spousta jídla, vody, slunečního svitu a naši přátelé jsou v teple a pohodlí. Všechna nemocná a stará zvířata jsou opět zdravá a při síle, kdo byl zraněn nebo zmrzačený, je nyní opět silný a zdravý, tak jak si ho v našich snech pamatujeme z dávných dnů a již minulých časů. Zvířata jsou šťastná a spokojená až na jednu maličkost: všechna postrádají někoho velmi zvláštního, někoho koho opustila. Hrají si a běhají spolu, ale přijde den kdy se jedno náhle zastaví a hledí do dálky. Jeho jasné oči pátravě pozorují, netrpělivé tělo se začíná chvět. Náhle vyběhne ze skupinky zvířat, letí přes zelené louky, rychleji a rychleji. Až se nakonec ty a tvůj kamarád sejdete v nesmírné radosti. Déšť šťastných polibků pokrývá tvou tvář, tvé ruce opět hladí milovanou hlavu, znovu hledíš do těch důvěřivých očí, jež nadlouho zmizely z tvého života, ale nikdy z tvého srdce. A přes Duhový most půjdete spolu a nikdy se už nerozejdete.

Je čas rození a čas umírání. Mezitím je čas darovaný.  

Je to už dávno. Že prý nikdy víc do stejné řeky. Někdy i minuta je dlouhá. A ty? (z Miladina blogu, rozloučení s klisnou Pani)

 Můžeš plakat, protože odešla,
nebo se můžeš usmát, protože žila.
Můžeš zavřít oči a modlit se, aby se vrátila,
nebo můžeš oči otevřít a vidět všechno, co tady zanechala.
Tvoje srdce může být prázdné, protože ji nevidíš,
nebo může být plné lásky, kterou jste sdíleli.
Můžeš se k zítřku obrátit zády a žít včerejškem,
nebo se můžeš těšit na zítřek právě kvůli včerejšku.
Můžeš si pamatovat jen to, že odešla,
nebo můžeš chránit její památku a nechat ji žít dál.
Můžeš plakat a uzavřít se, být prázdná a otočit se ke všemu zády.
Nebo můžeš udělat to, co by ona chtěla...
Usmát se, otevřít oči, milovat a jít dál. 

Nejhorším vězením je smrt  vlastního dítěte. Z toho se už nedá vyjít.   (franc.film.drama Tak dlouho tě miluji, 2007)

Nemůže přidat dny ke svému životu. A tak přidává život ke svým dnům.   ( knížka Třetí poločas, Ray Kluun)

 Vůle osudu byla mocnější než naše nejvroucnější přání ... (citát z webu Wlcice (si)píše paměti -  ze dne, kdy zemřela její dcera na nevyléčitelnou nemoc SMA, dál tu stálo Neumím popsat, jak nám je, ale přesto pevně doufám, že to přežijeme... 

Ničeho se neboj, vzpomínám si, že jsem šeptala své dceři, když jsem ji poprvé navštívila na jednotce intenzivní péče. Jsem u tebe, všechno je na dobré cestě. Během následujících týdnů jsem si uvědomila, že tenhle zásadní slib platí ode dne, kdy jsme si dceru přinesli z porodnice. Uvědomila jsem si také, že jsem ten slib nemohla pokaždé dodržet. Nemohla jsem s ní být pořád. Už dávno není dítě. Je dospělá. V životě se stane spousta věcí, kterým matka nemůže zabránit nebo je napravit.  A pokud Q. jedna z těch věcí předčasně nezabije, zemřu dřív než ona. Vzpomínám si, jak mě pokaždé při jednání s pojišťováky rozrušil výraz "dřívější smrt". Na to snad nedojde. Jednou jsem si při zvlášť bouřlivém letu takovou katastrofu představila a hned jsem ji zavrhla. Letadlo spadne. Q. i já zázračně přežijeme, zachytíme se trosek plovoucích po vlnách Pacifiku. Já řeším dilema: mám menstruaci, krev přiláká žraloky, takže budu muset Q. opustit, odplavat od ní, nechat ji samotnou. Dokázala bych to? Mají všichni rodiče tenhle problém? Níčeho se neboj, jsem u tebe (  z knížky Víc než další den, Joan Didionová - výpověď autorky, matky, manželky o přežití smutku z náhlé smrti manžela a o chvílích, kdy byla její dcera Q. v kritickém stavu na JIP)

 

rajce.net | místo pro vaše fotografie

 



© www.zpolickekrcmy.cz - vytvořte si také své webové stránky